Vznik Projektu

Zakladatelka azylu Marcela Šandrová již od malička neměla dobrý pocit při domácích zabijačkách králíků a jiných zvířat, nebo při pohledu na to, když její bratranec připichoval motýly zaživa na nástěnku špendlíkem.

Ve svých pěti letech dokonce skočila do žumpy, aby zachránila myšku, kterou do ní hodil její pradědeček.

Rodina a lidé okolo ji ale opakovaně přesvědčovali, že takhle to má prostě být a za její soucit ke zvířatům se jí smáli. Už od mala snila o tom, že se jednou bude starat o zvířata a často si představovala, že najde skrýš, do které zvířata před svou rodinou schová, aby jejich rukou nemohla zemřít.


Její syn a spoluzakladatel projektu si dobře pamatuje, jak ho v dětství mamka učila zachraňovat šneky a žáby ze silnice, aby je nepřejelo auto, nebo hmyz, který se topil ve vodě. Domnívá se, že právě tyto zkušenosti a vzpomínky vedly v roce 2013 ke snadnému spojení s myšlenkou veganství a boje za práva zvířat.

Toto uvědomění přišlo krátce poté i u zakladatelů Marcely a jejího partnera Vaška. Začali přemýšlet nad tím, jak to chodí nejen na malých farmách a místních zabijačkách, ale i ve velkochovech a jak málo o masovém, mléčném a vaječném průmyslu víme, nebo jak je nám od mladého věku ze všech stran vnucováno, že zabíjení zvířat je v pořádku, jen aby mohly veliké korporace vydělat spoustu peněz na úkor utrpení nevinných bytostí.​

"Jak už to tak často bývá, i my jsme podlehli této propagandě a věřili jsme, že maso a mléčné výrobky jsou k životu nezbytné. Věřili jsme tomu, co nás systém učil už od školky. Když jsme zjistili, jak to doopravdy je, byli jsme v šoku."

V roce 2015 se Marcela společně s Vaškem ujali Lízy, štěněte, které se narodilo u sousedů, kteří se v mnohých situacích vůči zvířatům zachovali nezodpovědně. Krátce poté našli kotě, které někdo za mrazu vyhodil z auta, pravděpodobně proto, že mělo jen jedno oko. Pojmenovali ji Šíša a také ji poskytli domov. V tu chvíli přišly první nápady na založení azylu, který by se staral nejen o psy a kočky, ale především o zvířata, kterým jsme my lidé dali nálepku "hospodářská". Rozhodli se tedy prodat dům a koupit nový pozemek. kde by se mohli o zvířata starat.

Spolu s domem prodal i syn Radim svůj byt a na jaře roku 2019 se všichni společně složili na nový pozemek o jednom hektaru, který po nějaké době rozšířili o další hektar, do kterého spadají i 2 rybníky.

Prvním zachráněným jedincem azylu PONTO bylo prasátko Bobík, které bylo pohozeno zaměstnanci velkochovu jako "nepoužitelný produkt" kvůli pochroumaným končetinám.

Od té doby je na azylové farmě okolo 40ti zvířat a dále roste.